Taneční divadlo Mimi Fortunae Brno

Taneční divadlo MIMI FORTUNAE Brno vzniklo v roce 1985 jako soubor historických tanců. První představení tvořily stylizované úpravy měšťanských a dvorských tanců střední Evropy. Zlom ve tvorbě MIMI FORTUNAE přišel v letech 1987–88, kdy se v tehdejším Československu začal znovu objevovat moderní balet a kdy se souborem začala pracovat řada světově známých pedagogů a umělců (Bruno Genty, David Appel, Tonia Shimin, Sandi Combest). Výsledkem byla představení moderního scénického tance, s nimž Taneční divadlo MIMI FORTUNAE dobývá nejen scény České a Slovenské republiky, ale také zahraničí a to i v podobě soutěžních vavřínů.

Název »taneční divadlo« není samoúčelný, protože snahou tvůrců a členů souboru je vyprávět příběhy nebo evokovat nálady; k vyjádření myšlenky používat nejen taneční pohyb, ale také projev mimický a někdy i hlasy tanečníků jsou doprovodem pohybu jejich těl. Ve své tvorbě MIMI FORTUNAE oslovuje všechny divácké kategorie – odborníky i laiky, děti, mladé lidi i dospělé. Doma i v zahraničí divadlo účinkuje na scénách kamenných divadel, na scénách alternativních i v exteriérech.

Umělecký profil Tanečního divadla MIMI FORTUNAE tvoří především moderní scénický tanec, ale byla vytvořena i představení odrážející dávnou lidovou kulturu českého národa a taktéž historické taneční divadlo, užívající stejnou měrou pohyb jako mluvené slovo.

Srdcem tvorby TD MIMI FORTUNAE je každoroční premiéra komponovaného večera moderního scénického tance – v současné době je na repertoiru tanečně-divadelní projekt z rozporuplných dějin našeho národa ve 20. století »BÝT ČI NEBÝT…?« (uváděno v ČR i v zahraničí, např. INDIE, USA, JORDÁNSKO), dále intimnější »ŽIVOMŘENÍ«, »KAPKY BOLAVÉ NADĚJE« nebo »BOLERO«. V roce 2008 choreografie JÁ získala ocenění ARTAMY. Večery scénického tance zahrnují nejen dramatické či vnitřní rozpory člověka postihující choreografie, ale i taneční žertíky a parodie, neboť tvůrci pevně věří tomu, že jak život, tak umění má dvě neoddělitelné tváře – vážnou a veselou – přesně tak, jak odedávna vyjadřuje divadelní symbol dvou masek.

Vedoucí choreografka souboru Hana Smičková‑Látalová v roce 1991 získala Prémii za nejlepší povinnou choreografii na III. Choreografické přehlídce ČSFR. Na IV. profesionální přehlídce ČR a SR v roce 1995 bylo její dílo »Slova« oceněno Cenou za choreografii. »Slova« byla vybrána i do galavečera mezinárodní choreografické soutěže Prix Volinine na Nové scéně v Praze a byla uváděna mimo jiné na Festivalu evropského umění v New Delhi, Indie. V roce 1998 byla »Carmina Burana« s choreografií Hany Smičkové‑Látalové a v provedení TD MIMI FORTUNAE objednána pro zahájeni kulturní sezóny v holandském Utrechtu. Choreografie k inscenaci »Balady o smrti« byla v roce 1999 zařazena mezi devět nejlepších tanečních inscenací v České republice a na Slovensku. V roce 2008 její choreografie JÁ získala ocenění taneční přehlídky »Tanec, tanec 2008«, pořádané NIPOS – ARTAMA a rovněž II. cenu na »International Jazz Dance Open Festival« v Pardubicích.

Pro svou »nepodbízivou diváckost« si divadlo získalo pevné místo na české umělecké scéně a široká veřejnost se může s jeho jménem a tvorbou setkávat nejen na scénách, ale také v tisku, rozhlase a televizi. Na podzim 2005 oslavilo 20 let svého působení slavnostními představeními v Divadle Bolka Polívky v Brně a v roce 2008 50. narozeniny své zakladatelky, choreografky a sólistky Hany Smičkové‑Látalové tanečním večerem »Tak a mám to za 50!«, jehož součástí byla i premiéra choreografie »BOLERO«.

U lidových ani historických tanců se soubor nezabývá rekonstrukcemi, ale naopak choreografka Hana Smičková‑Látalová využila modern dance k vytváření osobitého pohybového výrazu, kde se scénický tanec snoubí s lidovým či historickým námětem, hudbou a kostýmy. V historii kromě dobově určitých GOTICKÝCH a RENESANČNÍCH tanců vznikly mystické taneční obrazy jako je KELTSKÝ OBŘAD BELTAINE a KULT (premiéra v listopadu 2007 v Indii v rámci Mezinárodního tanečního festivalu »Languages of Love«). V oblasti lidové kultury TD MIMI FORTUNAE vytvořilo například scénu »SVATBA« zobrazující masopustní a svatební zvyky českého národa (uváděno v Indii a Jordánsku – mimo jiné představení pro jordánskou princeznu).